Rozhovor s Jiřím Malíkem

o zádrži vody na Broumovsku

Letos na jaře jste se s Živou vodou (a organizací Beleco) zapojili do projektu „Adaptace na klimatickou změnu Broumovsko“, pro který budete zajišťovat vstupní podklady. O jaké podklady půjde?

Jedná se o komplexní studie proveditelnosti adaptace na klimatickou změnu podle našeho mezinárodně uznávaného know-how. Studie jsou založené na analýze historických dat, včetně inovativní metody zjišťování výskytu meliorací, eroze, historického rázu krajiny a říční sítě. Zároveň mapujeme i terén a výskyt poškození vodního režimu a při tom navrhujeme zhruba již všechna opatření, která v kanceláři dále zpřesníme, aby došlo ke kýženému efektu spolupráce všech navrhovaných opatření pro zádrž vody, omezení eroze vodní i větrné, změny struktury krajiny – návrat krajinných linií kopírujících údolnice a vrstevnice.

K čemu je dobré historické mapování?

Historická analýza dat je nezbytná k rekonstrukci trajektorie původních vodních toků, které jsou často narovnány, či dokonce vedeny v podzemních trubách, obnově kdysi fungujících, dnes dávno zapomenutých vodních ploch a k rekonstrukci krajinných struktur, zda je lze využít nebo naopak opustit a navrhnout jinak – lépe vedené, pro to, aby nám pomohly hlavně zadržovat vodu.

Jaké metody k získávání podkladových dat používáte?

Je jich opravdu celá řada. Od rešerší literatury, přes návštěvu archivů, kopírování dochovaných melio projektů aj., analýzy krajinných struktur z dobových map, či dokonce obrazů. Na Broumovsku nám velmi pomohl i klášterní urbář, kdy jsme jeden rybník navrhli právě podle dávno zapomenutého rybníku v Heřmánkovicích. Historické mapy stabilního katastru (povinný císařský otisk) například v Křinicích nás inspirovaly k vytvoření zcela nového, velmi šetrného excentrického polderu (pracovně mu říkáme háček), a to nás vedlo k navrhování multifunkčních tůní s protipovodňovou hrázkou podobnou právě onomu polderu, která míří jako půl lahev proti velké vodě, kterou zdrží. Dále používáme dálkový průzkum země (DPZ), jak z existujících dat, tak někdy jsme nuceni používat i dronovou techniku, termo kamery apod. Speciálně pro hledání meliorací používáme archeologickou techniku DPZ – hledáme na leteckých snímcích (v řadě po sobě léty jdoucích na stejném místě) vyprahlostní, případně přírůstkové příznaky, které za dobrých podmínek spolehlivě odhalí vedení podzemních trub, což pak zakreslujeme. Tak nalézáme jako jedni z prvních v ČR ve velkém měřítku kompletní hranice a vedení hlavníků hydromelioračních systémů. Jakmile bude hotová IT práce, budeme modelovat rozlivy vod s ohledem na míru srážek, aby si vlastníci i obce mohli představit, kam všude bude dosahovat voda, kam ji pustit, kam ne.

Pohybujete se v terénu sám, nebo se vás zapojuje více?

V terénu je nás vždy již z bezpečnostních důvodů více, jakkoli je možné mapovat a provést studii i v jedné osobě. Je ale daleko lepší a rychlejší i pro mapování být venku minimálně ve dvou. Počátky výuky naší metody pak řešíme hromadně i v terénu, v kurzech po 30 lidech. Cílem právě je, aby pomocí šíření našeho know-how dalším a dalším lokálním koordinátorům, tedy zpracovatelům dalších povodí podle našeho modelu, aby lidí bylo v terénu co nejvíce. Díky školením v broumovském klášteře máme už za poslední rok ve 4 turnusech vyškoleno přes 100 lokálních koordinátorů. Takže upřímně, nevím, kolik jich denně je venku, nicméně už si rozebrali v první vlně 1800 km2 ČR. Tito koordinátoři také zakládají pracovní skupiny, někdy i o desítkách členů.

Co přináší klimatická změna naší krajině a konkrétně i Broumovsku?

Mnoho, zkusím telegraficky. Rychlé střídání teplot, velké rozdíly v teplotách, nečekané mrazy, rychle přicházející horka. Ztrácíme jaro a podzim – přechody jsou spíše zima–léto, začínáme ztrácet charakter mírného podnebného pásma, jak byly generace před námi zvyklé. Nulová izoterma se šplhá stále do větší nadmořské výšky a stále více k severu. To způsobuje menší sněhovou zásobu, to vede k vysychání toků již na jaře. Vyšší odpar a evapotranspirace je další zásadní dopad klimatické změny způsobený vyšší teplotou atmosféry a tím vyšší teplotu povrchů. To vede k dalšímu vysušování, voda z nádrží se rychleji odpařuje. Narušený Golfský proud (je za posledních 150 let zpomalen o 15 %) způsobuje snižování dotace vody z Atlantiku do Evropy. Narušené jet streamy zase umožňují mnohem častější vpád saharského vzduchu do střední Evropy, což urychluje vysychání i ČR. Aby toho nebylo málo, narušené jet streamy narušily i relativně stabilní atmosférické tlakové útvary, což způsobilo, že když se sem nějaké srážky dostávají, na rozdíl od minulosti (SZ) se k nám dostávají od jihozápadu, tedy přes Alpy. To má dva efekty, které již pociťujeme i na Broumovsku – větší kroupy a větší sucho, protože se ČR dostává do srážkového stínu Alp, což je jeden z mnoha historicky unikátních projevů poslední dekády. Vyšší energie atmosféry znamená i častější vítr a růst jeho energie. Spolu se zmíněnými efekty to bude znamenat vyšší riziko bleskových povodní, zhoršení zemědělské produkce, snížení počtu hmyzu, což naruší opylování květů atd. Na naší třešni květy několik let po sobě zničily mrazy, příliš silný vítr i zima, kdy hmyz nemůže opylovat, případně kroupy. Na rozdíl od minula úrodu míváme jednou za pár let. Vyhlížíme s napětím, zda konečně přilétnou včely, vosy, čmeláci aj., aby nám pomohly k třešním a vlivem klimatické změny se to daří čím dále méně. Na druhou stranu průměrné vyšší teploty umožňují kvést bylinám i stromům v nebývalých časech mimo jejich sezonu. A to je zase neúměrně vyčerpává. Sedmikrásky na Vánoce, břečťan nám kvetl v listopadu atd. Pochopitelně vyšší rychlosti větru vedou k větším lesním kalamitám. Vítr vane častěji, a to dále vysušuje povrch, urychluje tání sněhu a tím vysychání. Není však řečeno, že narušené jetsy nepřinesou dlouhá období dešťů či extrémních srážek, což povede k povodním. A konečně i Broumovska se týká kůrovcová kalamita, protože smrky již nedávají výskyt ani v našich nadmořských výškách, kdy do nedávna platilo, že smrk v pohodě před kůrovcem od 600 m. Ostaš, Stěny, údolí Metuje kolem Mýta atd, tam všude již kůrovec. Ale není to jen vlivem klimazměny, ale přílišného výskytu dusíku z průmyslového hnojení zemědělské půdy i dopravy – amoniak a oxidy dusíku se uvolňují do ovzduší, ukládají se i v lesní půdě v obrovských množstvích. Dokud nepřijde sucho, stromy se s tím vyrovnají. Ale jakmile přijde, tzv. nitrátový stres ohrozí kořenům živiny dodávající symbiotické houby a bakterie. Ty v boji o život odstřihnou dodávky vody a živin stromům, a stromy v tak krátké době začnou chřadnout, vadnout. A teprve pak nastoupí kůrovec (ale ten nedělá nic než svou dobrou práci, likvidovat slabé stromy, je to takový doktor lesa). Úspěšnost kůrovce je navíc tak velká proto, jelikož již staletí zpět udělali naši panovníci a my po nich chybu, že jsme osázeli obrovské plochy státu monokulturami, převážně smrkovými. Takže opět – i za tyto chyby nese vinu člověk. Nutno podotknout, že kácení suchých či kůrovcových stromů je další chybou, která vysušuje krajinu. Zdravý, patrový a smíšený les zachytí až o 30 % vody více (a také ji pak postupně pouští) než monokultura smrku, natož po pasečné těžbě.

Jaká opatření by mohla pomoci?

Jediná – ta komplexní, všechna možná a na plochách celých povodí. Je chybou řešit vodu na katastru či jiné jednotce nebo spoléhat na to, že se všech 3,5 vlastníků dohodne, jak každý u sebe napraví krajinu. Jediná rozumná hranice pro vodu je rozvodí – tedy vršky kopců mezi povodími jednotlivých toků. Proto navrhujeme, aby nejmenší jednotkou řešení krajiny bylo povodí 5. řádu o minimální rozloze 10 km² a pokud možno bylo řešeno studií, pak projektem, ale hlavně prováděním prací od pramene po toku dolů. Vlastníci a zemědělci pozemků, obce a města aj. tak vlastně dostanou zdarma nejen návod, jak opravit krajinu, ale pokud budou dotační tituly nadále pokrčovat, dokonce většinu opatření lze plně hradit, tedy 100 % z finančních prostředků státu a unie.

Jak je na tom Broumovsko v současné době se zásobami vody?

Pokud myslíme tu podzemní, tak Broumovská kotlinka na tom je z geologické podstaty o dost hůře než Polická pánev. Ta má vodonosné vrstvy z hodně porézních pískovců, a je proto odolná proti suchu i desetiletí. Jižní část, Stěny, dříve s hojnými prameny z boku Polické pánvi značně vysychá, a to i chybnou skladbou dřevin. Kde jsou buky, prameny ještě fungují relativně dobře, v (suchých) smrčinách mizí. Vlivem zemědělské půdy nízkým podílem organiky, pojezdy těžkých strojů a teplotním vysycháním se zhoršuje i na Broumovsku dotace povrchové vody do podzemních zejména na polích, často odvodněných melioracemi a příkopy. Voda tak rychle odtéká z krajiny i na Broumovsku, protože hodně toků je nepřirozeně zahloubeno, narovnáno, opevněno. Souběh všech uvedených faktorů pak způsobuje, že dříve celoročně tekoucí potoky jsou většinu roku suché. Typická ukázka je třeba i vysychající Kravský potok. A to se stalo za pouhých pár dekád. To je alarmující i bez klimazměny. A právě tohle nás před pár lety ve Zdoňově nakoplo, že chceme zase vidět vodu v toku celoročně. Jinak kotlinka je již dlouhodobě dotována vodou z Polické pánve, konkrétně Teplic nad Metují, takže nějaké brzké problémy Broumovsko s podzemní vodou nečekají. Je však nutné velmi pozorně vnímat snahy o napojení zdejší vodovodní soustavy pro další nová místa k zásobování pitnou vodou. Zdroje podzemní vody nejsou nekonečné. Povrchová voda mělkého oběhu však dochází všude, vysychají prameny, potoky. Proto je nutné krajinu napravit jako celek.

Mohou zádrž vody podpořit i jednotlivci – každý na své zahradě?

Ano, zcela jistě. Ale dopředu na rovinu říkám, že to je zanedbatelné. Příkladem budiž program „Dešťovka“ – i po plném užití zadrží asi 0,008 % objemu, co bychom mohli nápravou velkých toků zadržet v nivních lukách kolem nich. Co je nejvíce potřeba – začít plánovat opatření v celé ČR povodí po povodí a teprve poté podle nich realizovat – jen tak je jistota, že se voda bude zadržovat opravdu efektivně. Protože navíc je potřeba masivní výstavba všech opatření, protože musíme spěchat, klima změna nečeká. Takže pokud chce někdo opravdu pomoci systémové změně, nechť se k nám přidá????.

Na projektu zádrže vody pracujete už několik let. Vnímáte na Broumovsku nějaké zlepšení situace?

Ano, jak v praxi, tak v uvědomění si naléhavosti situace zadržovat vodu a napravovat krajinu z řad vlastníků, zemědělců, občanů i zastupitelstev. Pozornost tomuto tématu začínají věnovat i firmy – u nás například Toma voda, dále státní správa. Zdoňovsko, Křinice a Heřmánkovice již dokonce mají vypracované studie proveditelnosti, jak zadržet vodu na celých povodích a omezit povodně. Voda či její nedostatek se stává průřezovým tématem, který lidi konečně spojuje.

Jako vždy přikvačila i občanská společnost, dokonce jako první hybatel věci, a to nejen v teoretické sféře, ale i praxi. Je zde několik skupin, které mají v programu například obnovu či budování nových tůní. Krom nás například i polické sdružení Julinka a navzájem všichni spolupracujeme. I řada menších zemědělců buduje tůně.

Krásným příkladem společného díla v oblasti vzdělávání je i klášter Broumov a lidé kolem pana Školníka, kteří pomáhají rozličnými způsoby, ale hlavně nám umožňují školit zájemce o Model Živé krajiny z celé republiky v broumovském klášteře.

Posledním příkladem opravdu zásadního významu je založení Strategické rady regionu Broumovska. Jedním z jejich prvních počinů bylo úspěšné získání grantu z Norských fondů, programu Oslo – Adaptace na klimatickou změnu Broumovsko I – Adaptační strategie na klimatickou změnu, část povodí Stěnavy, povodí Dunajky na území obcí Police, Žďár n. M., Pěkov, Hlavňov, Martínkovice, Broumov, Otovice.

Ve Zdoňově jsme se dokonce posunuli tak daleko, že jsme získali dotaci Státního fondu životního prostředí ČR z Operačního programu životní prostředí ve výši 5 mil Kč na zhotovení projektové dokumentace na 5 km2 Zdoňovska. Zde ale jako spolek Živá voda, který je investorem akce, musíme opatřit půl mil. Kč na kofinancování. Věříme, že se nám to podaří a brzy již začneme s realizací, jakmile získáme potřebné souhlasy vlastníků.

Projekt Adaptace na klimatickou změnu Broumovsko I je financovaný z Fondů EHP a Norska 2014–2021. Projekt byl podán do výzvy „Oslo“ Státního fondu životního prostředí (SFŽP) z programu Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu.