Rozhovor s Renatou Putzlacher k vydání knihy HRA-NIC-e

Monika Načeva & Michal Pavlíček

8. prosince 2017 / Dřevník

více info >

Výstava fotografií Landschaft

Vernisáž: 2. 11. 18:00, Lapidárium

více info >

Adventní trh / 17.12.2017

Tradiční předvánoční trhy s bohatou nabídkou regionálních produktů

více info >

Historické příběhové dílny

Nové zážitkové workshopy pro ZŠ a SŠ

více info >

1. srpna 2016 byla v Kreslírně za přítomnosti tvůrců pokřtěna kniha HRA-NIC-e, kterou je možné zakoupit v klášterní kavárně Café Dintzenhofer nebo v Infocentrum na náměstí v Broumově, za 129 korun. Položili jsme autorce, dramaturgyni Renatě Putzlacher několik otázek.

Jak dlouho jste na knize pracovala? Co určilo její podobu?

Vydání knihy HRA-NIC-e se propojilo s českým vydáním mé knihy V kavárně Avion, která není, jež vyšla v roce 2013 v polštině. Česká verze je trochu jiná, i proto, že končí v Broumově, kde jsme loni připravovali naše představení a zážitky byly tak silné, že jsem je musela popsat. To určilo i to, jak bude kniha HRA-NIC-e vypadat. Na knize jsem pracovala od začátku roku, musela jsem především korigovat text hry HRA-NIC-e, který se během zkoušek měnil; mj. jsme zkrátili část věnovanou poválečné době, protože hra by byla příliš dlouhá. O nešťastném 20. století se ve spojení s Broumovskem a jeho traumaty napsalo už tolik knih a článků, že jsme chtěli poukázat spíše na to, co je pozitivní a co spojuje, ne rozděluje. Také jsem se rozhodla, že budu některé postavy nebo scény komentovat. Diváci se nás během přestávek nebo po představení ptali na různé věci, třeba proč máme na scéně indiána nebo duryňské kozy :-) a já na to odpovídám.

Co zajímavého čtenáři v knize najdou?

Vysvětluji tam například, proč je naším průvodcem po Broumovsku hronovský rodák Alois Jirásek a připojuji zajímavé citáty z jeho díla. Kolegyně produkční, která už četla počítačovou verzi knihy, mi napsala, že jí ve škole Jiráska trochu zprotivili, ale díky hře a komentářům si k němu opět našla cestu. Také se nám spousta divaček zamilovala do Emericha Ratha a muži říkali, že to musel být úžasný člověk, tak jsem i jemu věnovala část komentářů. Kladní hrdinové bývají na jevišti nudní, náš divadelní Emerich naštěstí takový není – je to lokální patriot, hrdina i vtipálek, baví i dojímá k slzám. Také jsem je měla v očích, když jsem stála u pamětní desky na jeho domě nebo v Rathově (Pánské) pasáži v Praze. Našlo se v knize místo i pro komentáře diváků, pro osobní dojmy, které nám posílali.

Najdou čtenáři v knize i nějaké fotografie?

V závěru knihy vysvětluji, proč mám i po roce od premiéry pocit, že jsem na Broumovsku zanechala kousek své duše. Prošla jsem Broumovský klášter (s iniciátorem a mecenášem projektu Janem Školníkem a s celým naším úžasným týmem) od sklepů až po kruchtu kostela sv. Vojtěcha, viděla jsem celou broumovskou skupinu kostelů, navštívila jsem všechny hřbitovy a díky stovkám fotografií a vzpomínkám se tam často vracím. Do knihy se všechny fotografie nevešly, ale doufám, že se v knize HRA-NIC-e podařilo zachytit něco z atmosféry našeho projektu. Divadlo je pomíjivé, kniha zůstává (už vidím spokojený výraz režiséra Radovana Lipuse, oba máme takové památky rádi) a chci za ni i za tu krásnou šanci poděkovat.

Sdílejte na